Dílo španělského umělce Fernanda Álama (1952) je plné smyslnosti a citlivosti. Živě ukazuje sílu malby v 21. století, přičemž kombinuje individualitu se znaky doby. Jeho neoexpresionistická plátna překypují erotismem, mísí vnímání s myšlením a otevírají divákovi originální svět. Jeho květiny, které poprvé „rozkvetly“ před lety na výstavě El jardín de agua (Vodní zahrada), se od té doby staly hlavním motivem jeho poetiky – estetickým zážitkem a intelektuální rozkoší pro oči.