Fernando Alamo
Dílo španělského umělce Fernanda Álama (1952) je plné smyslnosti a citlivosti. Živě ukazuje sílu malby v 21. století, přičemž kombinuje individualitu se znaky doby. Jeho neoexpresionistická plátna překypují erotismem, mísí vnímání s myšlením a otevírají divákovi originální svět. Jeho květiny, které poprvé „rozkvetly“ před lety na výstavě El jardín de agua (Vodní zahrada), se od té doby staly hlavním motivem jeho poetiky – estetickým zážitkem a intelektuální rozkoší pro oči.

The work of Spanish artist Fernando Álamo (1952) is imbued with sensuality and sensitivity, vividly demonstrating the power of painting in the 21st century by combining individuality with the zeitgeist. His neo-expressionist canvases teem with eroticism, blending perception with thought to reveal an original world to the viewer. His flowers, which first “bloomed” years ago in the exhibition El jardín de agua (The Water Garden), have since become the central motif of his poetics – an aesthetic experience and an intellectual delight for the eyes.